Zdravím vás v Novém roce 2019 a jelikož jsem se během vánočních svátků připravoval na zkoušky ve včelařské škole – uvidíme 11. ledna zdali dobře – a studoval mnoho svých poznámek z hodin a četl několik knih a učebnic a dovoluji si z nich několik základních informací, jež jsou řekněme v Polsku vyučovány a považovány za základní a jsou podloženy nikoliv úsudky a domněnkami jednotlivých včelařů, ale pokusy a pozorováními několika včelařských ústavů a polských včelařských zemědělských provozů. Budu ale citovat i výzkumníky české a německé.

Polsko obecně byla i za komunismu země daleko více otevřená cestování jak do Ruska, tak i do USA a tím pádem i daleko otevřenější novým poznatkům. To jim zůstalo do teď a jezdí na wytieczky stále a hojně.  Shrnuto vzato vidím vyšší úroveň vzdělání a ekonomičnosti u profi a poloprofesionálních včelařů, ale musím zároveň konstatovat, že úroveň hobby včelaření je řekl bych na nižší úrovni než naše. To je zase dáno i daleko menší kázní jednotlivých polských včelařů – řekl bych větší „svobodou“ než u nás. Ono řád a pořádek v některých oblastech má řece jen větší úspěch než demokratický přístup jež sklouzává k cochcárně…  Ale pojďme k těm poznatkům o zimování jež mám na stole a jež cítím za dobré vám sdělit. A koneckonců za zdraví zvířete je zodpovědný chovatel a nikoliv svaz či ZO ČSV nebo výzkumák!!!

Obr. 2
Obr. 2
Obr. 1
Obr. 1

Spotřeba zásob

U mého úlu (v němž byla na 28 dnů matka zaizolována v období října) na digitální váze činí úbytek váhy od 19. října do 31.12. 2018 1,44 kg  tj. za 73 dnů. Na den to činí 1440 : 73 = 20 g / den. Což je krásné číslo – samozřejmě jen čtyřuličkové včelstvo u mne na zahradě – de fakto oddělek či chovné manipulační včelstvo. A v jaké pozici je podsítová podložka?  V horní poloze – v poloze zavřeno a to u mne tří důvodů, které se naskládaly postupně:

  • nejprve jsem uzavíral síta do horní polohy u venku umístěných včelstev, aby mi vítr neodvíval měl
  • pak jsem zjistil stejně jako Poláci, že včelstvo zimované v jednom nástavku (ale mám to tak u všech včelstev – i ve více nástavcích) by mělo větší spotřebu. Ano – Poláci dle pokusů uvádějí spotřebu při zimování s uzavřeným dnem 25 g/den/úl a s otevřeným dnem 30 g/den/úl.
  • a nakonec jsem se dozvěděl, že včely v zimě potřebují sucho (škodlivý vliv vlhkosti popisuje ve svých pokusech Wudrov), ale že v zimujícím včelstvu (zejména chomáči) stoupá % CO2 z běžných 0,02 – 0,03% na 4-5% na úkor kyslíku !!! Tj. asi 150 krát (Wanda Ostrowska Gospodarka pasieczna 1998). V takové koncentraci CO2 totiž velmi klesají životní procesy včel na minimum, aby bylo zapotřebí co nejméně energie – tedy zásob. Včelstva slabší s tímto mají problém. Z důvodu častějšího sycení se častěji rozvolňují a tento „užitečný“ plyn jim uteče.

TEDY můj závěr: vlhkost musí pryč, ale ideálně prodyšným víkem a do úlu by nemělo foukat včelkám pod sukýnky.

A jak včely topí během zimy?

Opět trošičku jinak než si asi myslíme. „Topné tělísko“ v podobě topiček umisťují povětšinou do jedné uličky !!! a ty včely jež jsou topičkami jsou krmeny jinými včelami ! Ony by to totiž jen ze svého nedaly a musely by se moc střídat a to není ekonomické ! Aby vytvořené teplo neunikalo vytvářejí včely podle venkovní teploty jednu či dvě  další vrstvy a to o různé tloušťce od 2,5 cm do 7 cm. Čím ta horní vrstva dokáže více tepla zadržet – tím méně musejí topičky topit. Tedy snahou včelstva je SE ZATEPLOVAT (přidávat a utužovat vrstvy – měnit polohu těl z polohy hlavičkou nahoru do polohy hlavičkou do středu atd...) NIKOLIV PŘIDÁVAT na topení.

Při snižující se teplotě až do – 10 C se včelstvo zmenšuje. Při dalším poklesu teplot se již více stěsnat nedokáže. Při tomto minimálním objemu včelstvo obsedá 5x menší objem než při teplotě 18 °C (Owens 1971) a naopak.

Ono totiž jejich „kotlíky“ umí jen max. cca 40,3 C (jak ukazují poslední thermosnímky z Německa. Dříve je uváděno 39,6 C Brünnich). Obr. 1 je z jarního plodování a ukazuje max. teplotu 40,3 C a obr 2. je z pozdějšího období a ukazuje jak „jen“ několik včel koná práci topičky.  A PROSÍM – nikdo ještě nenafotil topícího trubce ! Třeba nějaký takový existuje – já se nebráním – ale nález trubce co topí a nosí nektar je asi na Nobelovu cenu. Toliko můj názor k rannému chovu trubců a vůbec chovu trubců jako protirojové opatření. Funguje to !!! Opakuji ještě jednou: Funguje to !!!  - ať mě opět z důvodu neporozumění nevláčíte po přednáškách jako pomýleného včelaře. Ale používám ekonomičtější protirojová opatření. Neboli : Když jsem byl mladý a nerozumný měl jsem z kol trubčiny obrovskou radost jak vidíte na obr. 3 z roku 2004 a nechal se s nimi i fotit! Časy se mění. Ale opět kvůli vyjasnění sděluji, že existuje ve včelstvech několik situací, kdy s trubčinou donesou více. To jsme brali na kurzech … zalistujte v poznámkách (pokusy z 80. let na Uherskohradišťsku).

Je potřeba připomenout, že takto včely zimují jak v zateplených tak nezateplených úlech téměř stejně a je v nich během zimy TÉMĚŘ STEJNÁ SPOTŘEBA ZÁSOB! Rozdíly ve spotřebě uteplených a neuteplených úlů nastanou jakmile nastane předjarní plodování. To už je zapotřebí vytápět větší kubaturu a jakákoliv pomoc ze strany včelaře je opětována větší plodovou plochou. A že je těch způsobů pomoci hned několik - budu o nich hovořit v únorovém kurzu.

Neboli je už asi každému jasné, že včely v úle netopí !!! O tom už jsem na těchto stránkách psal a vidíte na obr. 4 z loňského kurzu, kdy zmrzlá jinovatka značí mráz a ve včelstvu byl na 3 nízkých plástech plod. Také je na obrázku hezky vidět onen zimní chomáč ...

A jak je to tedy s tím pylem?

Obr. 4
Obr. 4
Obr. 3
Obr. 3

Nu asi podobně jako s obrovským krmením a uteplováním na zimu. Obecně vzato – je to jako s krmením. Nekrmíme 15, 18, 24 a někdo i 50 kg zásob kvůli tomu, aby včely přečkaly zimu. Váhy nám to ukazují jasně !!!! Na (dle včelího kalendáře) zimní období včelstvo potřebuje cca 1 až 2 kg zásob na měsíc !!! Tj. za období od října do předjaří = do velkého proletu = do počátku předjarního plodování = +- počátku března, poloviny února = do té doby, kdy včely zvýší teplotu ve středu hnízda na 34,5 C . Termíny jsou různé dle roku a nadmořské výšky.

V létě a na podzim svá včelstva krmíme víc jak dostatečně hlavně na předjarní a jarní plodování !!! A to je třeba připomenout, že VELKOU ČÁST  krmiva podaného v červenci včelstva zejména za bezsnůškového období použijí pro výchovu plodu a svoji výživu právě v červenci, srpnu a září. A TAK je to i s pergou! Ta je OBROVSKY POTŘEBA V LETNÍM OBDOBÍ – TJ. PŘI VZNIKU DLOUHOVĚKÝCH VČEL a PAK PRO PŘEDJARNÍ A JARNÍ PLODOVÁNÍ – TEDY PLODOVÁNÍ OBECNĚ. Ale i zde je potřeba připomenout, že není nad čerstvý pyl.

Citace z knihy Anatomie a fyziologie včely medonosné, A. Schönfeld 1955:

    „Skončením funkce krmiček se končí i potřeba používání pylu, mění se jejich výživa. Bez pylové potravy ovšem úplně nejsou, protože v medu, jímž se živí, je přimíseno dosti pylových zrn [pozn. Z jiných pokusů vyplývá, že pylu – pylových zrn - je v medu tak málo, že má minimální až žádný vliv na krmící aktivitu a slouží opravdu jen k udržení života]…. Staré včely již nepožívají přímo pyl; v zimě, pokud nezačne plodování a s ním související krmení larev, nepožívají jej ani mladé včely. To však neznamená, že by v zimní době nepotřebovaly vůbec bílkoviny; mají dostatečnou zásobu bílkovin v tukové tkáni svého těla a z těchto zásob hradí nejnutnější potřebu bílkovin v zimě. Matka ani trubec pyl nepojídají; nemohou jej strávit. Jsou bílkovinami odkázáni na krmnou šťávu, kterou jim podávají mladušky. V zimě, kdy životní úkony včely jsou ztlumeny na nejnutnější míru, nesmějí ani požívat pyl, protože by bílkoviny tvořící hlavní podstatu živných látek v pylu prudce podnítily látkovou výměnu, což by bylo nejen neúčelné a nehospodárné, ale dokonce škodlivé.

Poslední výzkumy ukazují, že právě v letním období je na mnohém území pylu málo (a to jak polské, tak maďarské a já se k nim jen přikláním). Tedy vkládání plástů s PERGOU pro tvorbu zimních včel přímo mezi plodové plásty je zapotřebí provést v červenci !!! Dle výsledků pokusů v Siejniku byl nárůst plodu o 55 % při vložení plástů s pergou do hnízda a jen o 20 % při podněcování medocukrovým těstem s bílkovinnými kvasnicemi. Ale kdo ty rezervní plásty s pergou nemá, tak může kočovat a nebo aplikovat pylové náhražky a je to lepší než nedělat nic. Toto mohu ze svých zkušeností potvrdit. Vždy jsem viděl obrovský rozdíl v lepším jarním rozvoji u včelstev, se kterými jsem nakočoval na slunečnici. Byť medu jsem vytočil nula nula nic. Dnes „kočuji“ (pokud to jde a zvládám) především s vytvořenými oddělky k  svazence či slunečnici. Ty mají o pyl vždy nouzi.

Je nám dozajista jasné, že během zimy včely umějí jen s velikými obtížemi invertovat = zpracovávat sacharózu = řepný cukr. Proto je krmíme v létě. Optimální teplota aktivity invertázy = pro zpracování zásob je 40 – 50 C a pomalu s klesající teplotou klesá až k 10 C, kdy se rozklad zastaví. To tak nějak víme a cítíme a známe ze zkušeností a doplňování zásob při nižších teplotách podporujeme ohřátím cukerného roztoku a změnou poměru na 2 ku 1, jež sice není až tak ekonomický na výsledek, ale je méně náročný pro včely než poměr 3 ku 2. V první polovině minulého století se ani poměr 3 ku 2 „neznal“ - nepoužíval. Alespoň mnou pročtená literatura o něm mlčí. Také je dobré si připomenout, že v těch časem se prováděly výzkumy o (ne)škodlivosti zimování na cukru !!! Dnes – po cca 100 letech – je situace obdobná s prokazováním ne-škodlivosti invertních krmiv. A tak jak zvítězil cukr před sto lety, tak zvítězí i inverty dnes. Jen to chce čas a usměvavých včelařů s ušetřenou prací bude jen přibývat obr. 5.

Poměru 3 ku 2 se při krmení letním využívá hlavně proto, že při tomto poměru vzniká z 1 kg cukru až 1 kg zásob (Svoboda). Těžko věříte, že? Já na to také koukal. Ale stačí Včelařství Veselý 2013 str. 119, kde je jasně uvedeno, že z 3 kg cukru a 2 dílů vody vznikne 3,87 litru roztoku a nakonec zpracováním onen 1 kg zásob.  S jiným poměrem a hlavně při nižších teplotách se získává 0,9 kg zásob a méně – zpracování je energeticky náročnější.

Obr. 6
Obr. 6
Obr.5
Obr. 5

Největší spotřebu zásob mají včelstva od proletu a během celého předjarního a jarního plodování do snůšky. A tak je to i s pergou. Zejména v periodách špatného počasí mezi dny s pylovou snůškou jsou plásty s pergou obrovským a řádným „držitelem“ plodování. A když cítím, že je ve včelstvech pergy málo – A TO CÍTÍM UŽ TAK SKORO 18 LET -  tak se snažím pomoci v předjaří (za mlhavých neletových jar zejména) podáváním alespoň bílkovinných těst. Začal jsem medocukrovými těsty s pylem rouskovým namletým a rozpuštěným v medu – obr. 6 z roku 2002. Poté jsem pokračoval přes feed bee (ubývalo času na domácí výrobu obr. 7) a skončil u kvasnicových těst. A jejich odběr mnozí z vás znají: jak nic v přírodě a úle není, tak berou i náhražky. Jakmile se objeví přírodní pyl, tak odběr skončí. Děda v tom měl takto jasno už dávno.

Samozřejmě nejlepší je pylové plásty odebírat v období nadbytku (jara) a vrátit po posledním medobraní. Anebo jich mít stále nadbytek v úle i na časy chudé. To má ale svá negativa pro současný ekonomický chov – nikoliv však pro včelstva jako taková !!!

A z čeho (z jakého bílkovinného zdroje) se tedy odehrává ono zimní plodování?

No přece na úkor tukových tělísek !!! A proto když je na obzoru 6 měsíční zima jako v Rusku či východním Polsku s kraňkou v úle, tak je prokázáno několika výzkumy (Chmara a jiní), že ZIMNÍ ZAIZOLOVÁNÍ až do února března přináší minimální opotřebení zimujících dělnic, zabrání nechtěnému zimnímu plodování a přispěje k bouřlivému předjarnímu i jarnímu rozvoji. Tímto zootechnickým zásahem je eliminováno ono „nerozvážné“ zimní plodování, které většinou povstane z dvoudenního slunečného oteplení.

A proč jsou ty v zimě vylíhlé včely krátkověké? Neboť se nemohou proletět a tedy ani se napapat pylu (lze to napsat i v opačném pořadí).

Na jarní rozvoj dle polské literatury mají největší vliv: (doslovný překlad)

  1. zásoby mateří kašičky – myšleno množství dělnic, které mohou být kojičkami. Ono ne všechny dělnice mohou být na jaře kojičkami … o tom na kurzu v únoru a červnu.
  2. obecná síla včelstva
  3. počet plástů s pergou a medem
  4. dostatek prázných buněk ke kladení
  5. okolnosti atmosférické – počasí a uteplení.

A uteplení je někde na konci, neboť ono samo o sobě to předjarní plodování nespustí – neudělá. Neboli i v deseti centimetrech polystyrenu včelstvo uhyne bez zásob, nerozvine bez kojiček atd. Berme to tentokráte učebnicově a výukově.

Shrnuto: bez pylu-pergy nevzniknou V LÉTĚ vůbec dlouhověké včely. Jeho množství a kvalita je jedním z faktorů vzniku dlouhověkých včel. Na obr. 8 (foto převzato z práce Antona Imdorfa, Kaspara Ruofa a Petera Fluri) vidíme nádherný rozdíl mezi zimní a letní včelou. Asi není třeba sdělovat která je která. Jakmile se teploty sníží na neletové a v zimním chomáči probíhá plodování po většinou ze zdrojů tukovo-bílkovinných tělísek (Schönfeld). Tyto jsou však omezené a na celé předjarní plodování by nestačily. Proto jsou pak plynule se zvyšující se teplotou v sezení (a možností očišťovacích letů) doplňovány a „nahrazovány“ bílkovinami z pergy a posléze pylu přinášeného zvenčí. Když zásoby pergy dojdou nebo nejsou v dosahu a není možné přinášet pyl zvenčí – plodování se omezuje až končí !!!  Tak se to stalo na jaře v roce 2018 v mnoha oblastech Moravy, kde pozdnězimní plodování po krátkém oteplení proběhlo a pak nic. Pak bylo teplo (od 23. března 2018 nemrzlo), ale předjarní pyl na stráních vinohradů či zasetých polích obilovin nikde. A až se vše rozkvetlo, tak to bylo doslova všechno naráz a akát rozkvétající 4. května byl pro mnohé po většinu času svého medování podněcovací snůškou. Náhražky jak je uvedeno výše to umí zachránit z cca 20 či 40 %. Mě pomohly k 40 kg v průměru z akátu a také k tak pěkné závisti, že mi bylo raději jedno akátové stanoviště spáleno. On už tam byl od 10. dubna první medník … Je pěkné, že se ta čísla z různých výzkumů plus mínus potkávají.

Obr. 8
Obr. 8
Obr. 7
Obr. 7

TEDY závěrem, když říkám na přednáškách, že včely v zimě pyl nejí, že nejsou schopny ho rozložit a strávit atd ... a když tak velmi omezený počet jedinců v zimním chomáči jemuž se tak zaplní výkalový váček, že si myslím, že to v rámci zachování svého života asi dělá málokterá dělnice, TAK TÍM NEŘÍKÁM, že ho táhám pryč a že ho nepotřebují. Potřebují a možná více než jsme si myslely, ale v jiný čas a pomocí jiných mechanizmů, které jsem se vám snažil nastínit. Stejně tak jako když říkám, že na zimu včely potřebují cca 7 – 8 kg zásob, tak neříkám, že krmím 7 až 8 kg zásob.

Dále jsem se v dnešní otázce nezabýval samotnými zimujícími dělnicemi – jejich tukovému tělísku, kdy a jak k němu přišly (např. K tomu nádhernému na obr. 8) a jak zařídit, aby bylo těchto dlouhověkých dělnic v úle do jara co nejvíce, neboť o jejich množství a hlavně kvality závisí z 90% jarní rozvoj. Toto téma právě při psaní tohoto článku již připravuji na červnový kurz, kdy onen vznik dlouhověkých včel probereme z několika stran – zařadíme do něj zkušenosti s klíckováním s „celé“ Evropy a nastíním vám několik možností jež mají vést k dobrým výsledkům. Pár jsem jich slyšel i od českých včelařů !!! Byť někdy sami nevěděli jak to vlastně je a proč, ale vědí, že to funguje a mají výsledky.  A také nastíním co vzniku dlouhověkých včel brání nebo jej omezuje. Tady totiž vidím až nutnost „vytvářet“ zimní generaci v souladu s opatřeními proti varroáze. Ono to do sebe velmi pěkně i zapadá.

Nu a úplným závěrem ještě jednou zdraví, pak zdraví a do třetice pevné zdraví vám i vašim včelkám. To ostatní už se nějak poddá …

Váš Miroslav Sedláček