Podobně jako u nás. Úlová otázka prošla obrovským roztříštěným vývojem a de fakto zůstala o něco více rozříštěná než u nás. U nás lze stále hovořit – osobně odhaduji – že rámkovou míru 39 x 24 cm stále vlastní více jak polovina včelařů byť samozřejmně v mnoha typech úlů (od budečáku, přes Tachov až po BVD a všechny jeho varianty až po tenkostěnné úly). Na rozdíl od Ameriky, Francie, … .

V současné době se v Polsku nejvíce včelaří v třech typech úlů: (názvy překládám dle mně známých zvyklostí. V závorkách je uveden polský název) Pro ně je z časů minulých snad i v platnosti norma, kterou uvádím na konci popisu:

  • Velkopolský  (Wielkopolski) s r.m. 36 x 26 cm a to jak v plodišti tak i medníku po 10 plástech. BN-79/9161-04-2. Samozřejmě tlustostěnný zateplený.
  • Nástavkový standardní (Wielokorpusowy standardowy) s r. m. 43,5 x 23 cm  BN-79/9161-04-3. Samozřejmě tlustostěnný zateplený.
  • Dadantův (Dadanta) o r. m. V plodišti 43,5 x 30 cm a v medníku 43,5 x 15 cm BN-79/9161-04-1

Dále se pak včelaří hojně v následujících typech úlů:

Obr. 2
Obr. 2
Obr. 1
Obr. 1
  • Ostrovský (Ostrowski)  s r. m. 36 x 23 cm. Standardně obhospodařován ve třech nástavcích s 10 plásty.
  • Waršavský běžný (Warszawski zwykly) s r. m. 24 x 44,5 cm (tedy de fakto Langstroth americký postavený na stojato) a v mednících r. m. 24 x 16 cm (někde uváděno 15,5 cm). Nástavky jsou na 15 plástů.
  • Waršavský rozšířený (Warszawski poszerzony) = úl ležánovitého typu, úzkovysoké rámkové míry. S r. m. 30 x 43,5 cm a nástavkem s 15 až 16 plásty. Někdy se používá i medníkový nástavek s výškou plástu 13 cm. Tento úl se nachází na mnoha stabilních stanovištích a bývá nejčastěji ozdoben ornamenty, malůvkami apod..
  • Úl Apipol – nízkonástavkový úl s r.m. 43,5 x 11,5 cm a Úl Apipol PLUS s r. m. 43,5 x 15 cm. Úl vymyšlený jako jeden z posledních a jeho název vznikl dle Výrobního družstva Apipol-Krakow. V literatuře často pomlouván jako úl z něhož jsou doslova ubohé medné výnosy. Osobně velice dobře chápu proč. Byl jsem přes deset let nízkonástavkovým včelařem dokud jsem ve Francii nepochopil krásu kombinovaného včelaření – tedy hlavně lepší jarní rozvoj na ucelené plástové ploše a tím i vyšší medné výnosy, neboť jarní snůšky tvoří většinou 80% roční medné produkce, atd.... Obr. 1 z roku 2006 z okolí Krakowa – dřevěný úl Apipol.
  • Úl Langstrothův (Ul Langstrotha) s r. m. 44,8 x 23,2 cm se v Polsku téměř nevyskytuje a když jej někdo má, tak jej pojmenuje (Ul Langstrotha amerikanski) a Langstrothovým úlem se VELMI VELMI často nazývá úl s r.m. 43,5 x 23 cm s medníkovými rámky 43,5 x 11,5 cm či jinými. A to u většiny - řekl bych všech - výrobců úlů!  Tedy poláci ponechali výšku, ale šířku vzali od Dadanta a pořád to nazývají Langstroth neboť Dadanta přece mají!!!  Správně by se tedy měl nazývat Úl Dadant polský = kříženec Langstrotha a Dadanta!!!

Obecně se ve většině úlů nachází:

Obr. 4
Obr. 4
Obr. 3
Obr. 3
  • nízké 2 cm dno
  • většina úlů má všechny díly oddělitelné. Vyjma úlů ležanovitého typu.
  • meziplástové uličky 12,5 mm . Proto nám dodávají 11 mm mezerníky!!!
  • odestup od boční loučky ke stěně 7,5 mm
  • mezinástavková mezera 10 mm. Na mne trochu moc
  • česno středově umístěné o výšce 2 cm cca a délce do 20 cm

Úly na stanovišti stojí většinou volně rozmístěné ve vzdálenosti cca 4 metrů – obr. 2. Málo kdy v řadách – to spíše u kočujících včelařů.

Úlová otázka prošla podobným vývojem jako u nás. Od nerozběrného díla, přes dílo částečně rozběrné až po dílo plně rozebíratelné.
Prvně to bylo vybíraní dutin – brtí (barč) – brtnictví. Poté si kmeny stromů včelaři uřezali a přinesli domů a když je nechali stát – byly nazývány stojáky např. (stojak poleski) a když jej položili, tak ležáky. V obou těchto typech klátů počali využívat jakýchsi rámků (ul ležak ramowy, ul stojak ramowy)  jež daly za vznik prvním několika polským úlům: Ul dziewcy polskiej, Ul dzieržona, Ul slowianski, Ul witwickiego a Ul warszawski. Tyto úly si byly dosti podobné. Lišily se hlavně oblastí svého vzniku, neboť Polsko byla a je země velmi rozsáhlá. Včelařsky ji lze rozdělit do tří oblastí v kterých probíhal vývoj trošičku odlišně:

  • oblast severovýchodní – dnes nazývána Mazurkská
  • oblast „centrálního“ Polska
  • oblasti jižní a jihovýchodní … tedy příhraniční s Rakousko-Uherskem

Na závěr patří ještě zmínit, že chov matek je v Polsku daleko více populární a provádí ho procentuálně vzato daleko více včelařů než u nás jak na profesionální tak i amatérské úrovni. Proto také existuje celá řada oplodňáčků (ulik weselny) a miniplusů. Většinou dominuje několik typů samozřejmě plastových oplodňáčků od největších výrobců, které není třeba jmenovat. Na obr. 3 umístění oplodňáčků v zahradě Střední včelařské školy v Pszczelej Woli, kde druhým rokem studuji.

Obr. 5
Obr. 5

Samotným závěrem je pak zapotřebí připomenot, že DRTIVÁ PŘEVAHA nově pořizovaných úlů je z tvrzeného plastu. Řekl bych 80 % ku 20 %. Je to dáno jak všeobecně vlhčím klimatem (vlhkost ochlazuje a vadí včelám více než mráz), tak i chladnějším. Nejpodstatnější je, ale hlavně tento fakt ovlivněn DALEKO VĚTŠÍM EKONOMICKÝM UVAŽOVÁNÍM polských včelařů, než je tomu u našich českých včelařů. Je jim totiž zcela jasné, jak by jejich včelstva vypadala v tenkostěnných NEUTEPLENÝCH nástavkových úlech a jak těžké jsou dřevěné úly zateplené pro kočování. Několik větších firem zabývajících se prodejem včelařských potřeb dřevěné úly ani nenabízí ! A na obr. 4 vidíme, že kdo už ze dřeva úly vyrábí, tak spíše ty ozdobré, rojáky a přířezy. A pokud je úl Velkopolský či Ostrovský vyroben ze dřeva, tak jeho konstrukce vypadá jak na obr. 5 : dvojté palubky, zateplení 1,5 až 2,5 cm polystyrenu, vše precizně provedené, samozřejmě FALCOVÉ a již většinou s malými úchopy.