• slider17_01.jpg
  • slider17_02.jpg
  • slider17_04.jpg
  • slider17_05.jpg
  • slider17_06.jpg
  • slider17_07.jpg
  • slider17_08.jpg
  • slider17_09.jpg
  • slider17_10.jpg
  • slider17_11.jpg
  • slider17_12.jpg
  • slider17_13.jpg

Píše se 7.11. 2017 a my jsme přistáli v Ufe na letišti cca jihovýchodně 1200 km od Moskvy. Hned na letišti bylo na stáncích vidět, že med tu asi něco znamená obr. 1. Zde nás čekal „průvodce“ - včelař Igor. Také již přešel z dřevěných úlů na polyuretanové úly od Alexe a tak se znají. Nicméně je zde hned potřeba říci, že pod vysokou střechou má jen 3 milimetrovou „uteplivku“ a toť vše. Již druhý den se vše vysvětlilo při návštěvě včelnice lesnického „družstva“ v Muzeu Šulgun Taš – (součástí tohoto „muzea“ je Kapova a Ignatěvskaja jeskyně, kde podle C14 metodiky jsou datovány kresby mamutů na stěnách 16000 BP … . Toto muzeum se nachází cca ve středu pohoří jižního Uralu tj. cca tuším 2-300 km od Ufy.)  Ale pojďme postupně.

Řekl bych, že venkovní stánky jsou podobné těm našim
Obr. 2 Řekl bych, že venkovní stánky jsou podobné těm našim
Hned v příletové hale je vidět, že med tu zde něco znamená
Obr. 1 Hned v příletové hale je vidět, že med tu zde něco znamená

Po příletu jsme sedli do auta k Igorovi a přes zastávku v supermarketu obr. 2 a 3 (kde jsem zjištoval cenu cukru … 1 Euro je cca 68 rublů) jsme se vydali směrem k Uralu, který se pomalu začal ukazovat jak vidíte na obr. 4 a 5. Vzhledem k posunu času o další dvě hodiny od Moskevského času bylo lehce po poledni, tudíž jsme se po čtyřech hodinách cesty ubytovali v hotelu u lyžařského střediska. Sníh tu už samozřejmě byl i na sjezdovkách a ranních -8 C opravdu probudilo. Pohoří jižního Uralu je veliké rozlohou, ale dosahuje výšek jen okolo 1600 m.n.m.  Všechny stromy jsou tu menšího vzrůstu a trošku více „pokrčené a pokřivené“, neboť vegetační období je tu znatelně kratší a zima znatelně tvrdší než u nás na Vysočině . Což produkci dřeva asi moc neprospívá – je ho ale dost pro všechny na topení. Zato si myslím, že včelám to prospívá  a to hned ze dvou hlavních důvodů:

A už se nám pomalu vynořuje pohoří Ural
Obr. 4 A už se nám pomalu vynořuje pohoří Ural
Dle cenovky zde stojí cukr okolo 14 Kč
Obr. 3 Dle cenovky zde stojí cukr okolo 14 Kč
  • plodování opravdu skončí po nakrmení koncem září a pak jsou včely v klidu a tudíž si nespotřebovávají tukové tělísko (probereme na kurzech)
  • a tím se také nemá, kde množit varroáza, tak razantně jako u nás.

Byť je také nutné dodat, že koncem 70. let minulého století přešla Rusko varroázní vlna a způsobila veliké škody. Bylo tomu o pár let dříve než u nás. Vědělo se tehdy kulo…  a tak nebyla léčiva, nevědělo se co dělat a tak ztráty byly plošné a veliké…. Jak nám druhý den v Skanzenu pověděl mladík, který má s tátou také 50 včelstev… tak jako „polovina“ lidí v jeho vesnici. „Ale my jsme žádné úly neviděli ?“ odpovídám mu…. „To jsou v lesích ?“
„NE, ne. Máme je už všichni doma.“
„Kde doma?“
„Ve sklepě.“ usmívá se mladík a dodává: „Pojďte, ukáži vám. Včera jsem pomáhal „uklízet“ včelstva zdejšímu lesnickému družstvu.“

Zde ještě před dvěma dny byla včelnice s 90 úly
Obr. 6 Zde ještě před dvěma dny byla včelnice s 90 úly
A takto s pár centimetry sněhu nás vítají první zatáčky
Obr. 5 A takto s pár centimetry sněhu nás vítají první zatáčky


A opravdu – chata, chatrč co byla u prázdné (podle nás neznalých návštěvníků uhynulé) včelnice byla plná jak vidíte na obr. 6 a 7. A termoregulace ? Ruská!  Otevírám a zavíráním dveří, donášením sněhu zjara atpod. Optimální pro zimování je kolem 2 C až do 5 C. Česna mají zavřená a zhora jsou přikrytá prodyšnými poduškami (nu jako by zapadla sněhem říká kolega Igor). Někteří včelaři tyto „zimní“ sklady mají nad zemí (hlavně Kanada a perfektně automatizované)  a tady to mají většinou v zemi tzv. stébnících.  A stébníků nejvíce je samozřejmně na Uralu a za Uralem nejvíce. Okolo Moskvy a na Ukrajině se dávají do stébníků hlavně a především ODDĚLKY (uvidíme v posledním dílu). Což mne natolik inspirovalo, že to v příštím roce zkusím. V letošním roce, kdy zimuji okolo tuším okolo 300 včelstev v pouhých plemenáčích pro ně připravuji s vedoucím stolárny speciální plechové stříšky s vloženým uteplením. Bude to bomba – těším se a ukáži vám je na kurzu.

Tohle není houpačka, ale past na medvěda
Obr. 8 Tohle není houpačka, ale past na medvěda
A zde již jsou včelstva na zimu v chatrči
Obr. 7 A zde již jsou včelstva na zimu v chatrči


Jinak průvodce nás provedl jednou ze tří nejstarších jeskyní světa s pravěkým osídlením a hlavně i expozicí brtnictví jak vidíte na obr.  8 a 9.

Cesty bez asfaltu jsou tu normální
Obr. 10 Cesty bez asfaltu jsou tu normální
Expozice brtnictví je krásně zpracovaná
Obr. 9 Expozice brtnictví je krásně zpracovaná


Večer jsme se zvládli jen vrátit do hotelu. Ono jak vidíte na obr. 10 – kvalitě cest odpovídá i rychlost přesunu. A zde bych se dovolil také pozastavit: Osobně si vůbec nemyslím, že je vadou či nevýhodou Ruska nedostatek asfaltových silnic atd… Je to JEN NAŠE MĚŘÍTKO BLAHOBYTU A ŠTĚSTÍ !!! Osobně v kvalitě silnic štěstí obyvatelstva nevidím… Myslím si, že ani my ani hlavně Unie nemá právo stavět světu mantinely o tom co je dobré a správné a co nikoliv… Zda krajnice musí být 20 či 30 cm apod…  Ti lidé to tam nepotřebují a dokonce bych řekl, že tahle bezasfaltová silnice široká na čtyři Tatry je bezpečnější než naše první třída… A že je pomalejší ? Ano je. A kam vlastně v životě spěcháme? Mám pocit, že mnoho z nás spíše do hrobu než vstříc ke štěstí…

Zlatý poklad se dal běžně fotografovat a prý je tu vystaven ten pravý …
Obr. 12 Zlatý poklad se dal běžně fotografovat a prý je tu vystaven ten pravý …
Homogenizátor na jeden kamion
Obr. 11 Homogenizátor na jeden kamion

Další den jsme se přesunuli do Sterlinaku.  Tam jsem se již ve večerních hodinách setkal s panem Rustamem Rezbajevem,  který zde má jednu z největších včelích farem v okolí (cca 1200 včelstev) zbudovanou v kanadském paletovém stylu, jež znám velmi dobře z prezentací, jež jsem shlédl v Polsku. Pro export medu je nejdůležitější „pomůckou“ 20 tunový homogenizátor obr. 11, který umožňuje provést drahé laboratorní testy jen jednou !!!  Nu problém je zase naopak o to větší, když nevyjdou. A to se tu stát může, neboť používání ATB je tu běžné z důvodu „povzbuzení“ „prevence“ apod… TEDY ZCELA ZBYTEČNÉ !!! ALE dělalo se to tak, tak se to tak dělá dál… S tímto „nešvarem“ tento člověk bojuje, vysvětluje a poučuje a je vcelku z hlouposti mnoha „konzervativních“ místních nepokrokových včelařů znechucen.

Z kongresového centra je pak nádherný výhled
Obr. 14 Z kongresového centra je pak nádherný výhled
Foto bývalého obydlí zdejšího obyvatelstva
Obr. 13 Foto bývalého obydlí zdejšího obyvatelstva


Nu a večer jsme se viděli proto, že druhý den ráno již odjížděl do UFY … řekl bych po staru na kraj, na odbor zemědělství rokovat o přípravě Apimondie 2021.

My jsme se do Ufy také další den přesunuly trošku za kulturou – shlédnout jeden z největších (co do váhy zlata) zlatých pokladů světa obr. 12 a vůbec zdejší historii obr. 13. Další náš průvodce – opět kolega včelař nám ukázal i kongresové centrum obr. 14, ve kterém se bude konat Apimondie v roce 2021 a s úsměvem dodal, že jsem první středoevropan /mimo komise Apimondie/, který už ví kde to bude. A vy jste další … Tak zatím naschledanou příště u posledního čtvrtého dílu o putování po rusky mluvící části Evropy.